Nejprve se nauč pravidla. A potom je poruš, je-li to pro dobro věci.

Krajkářka Eva Vacková

29. května 2009 v 16:49 | Lucie Kudrnová |  Portréty krajkářek (Portraits)
Eva Vacková, kterou představím jako první v této rubrice, je vynikající krajkářka s velkou fantazií a invencí, navíc jsou její krajky pozoruhodné velkou precizností a nápaditostí. Seznámily jsme se spolu na kurzech VSUŘ u Milči Eremiášové a Ivany Domanjové, kde jsme mohly navzájem sledovat své pokroky v paličkování a její originální práce mě velmi zaujaly. Několik ukázek je v galerii, další si můžete prohlédnout na jejích webových stránkách http://rodina.cz/evacko. Ale nyní už nechám mluvit ji samotnou o její cestě a vztahu k paličkování:

Pozitívní vztah k ručním pracem jsem měla od dětství, základům pletení, háčkování a vyšívání se naučila od babičky a maminky. Na ZŠ jsem se přihlásila do kroužku paličkování, který vedla mladá lektorka ze ŠÚUV. To mne moc bavilo. Ale na konci roku jsme vracely půjčené paličky, dál nebyly žádné návody ani vzory. Tím šla tato technika na mnoho let k ledu. Zlom nastal v roce 1977, kdy začal v Praženě vycházet kurz paličkování. První paličky vysoustruhoval novomanžel a já si podle časopisu osvěžila nejen zapomenuté začátky, ale naučila se i dalším kouskům. A nastala paličkovací posedlost na pár let. Vzorů v časopisech nebylo moc a trh s podvinky neexistoval. V prodejnách Krásné jizby a ÚLUV jsem si načrtávala prodávané krajky, doma překreslila a zvětšovala pomocí sítě. Podobným způsobem jsem získávala vzory i na výstavách. Nejvíc mne fascinovaly krajky paní Milči Eremiášové a její charakteristický výtvarný rukopis. Z její rozsáhlé výstavy v Roztokách v roce 1983 jsem byla v transu.

Po čase paličkování nadlouho zcela ustoupilo pletení a výšivkám Hardanger a Richelieu. Až před pár lety přišla další vlna, kdy jsem objevila nové netušené stimuly na internetu, existenci spolků a organizací, poznala díla dalších krajkářských osobností a krajkářské styly v zahraničí. S kamarádkami z internetové diskuse se osobně setkáváme na krajkářských trzích v Praze a ve Vamberku, o velikonocích 2007 jsme spolu předváděly paličkování v BZ Troja v Praze. Mnoho z nás se také účastnilo pokusu o rekord v Mohelnici - vidět na vlastní oči několik set ženských s herdulemi byl vzácný zážitek.

Navštěvuji kurzy VSUŘ - prvním bylo Začínání a zakončování (čekala jsem, že většinu způsobů už znám, ale opak byl pravdou), pak následovaly autorské - Krajka a korálky, Veselá šachovnice, Vějíře, Sen noci svatojánské ( s lektorkami paní Eremiášovou a Domanjovou ). Jedině tyto kurzy a jejich neopakovatelná tvůrčí atmosféra mne podněcují i k realizaci vlastních nápadů. Pro OIDFu 2008 jsem podle podvinku paní Proškové vytvořila krajek několik, protože jsem s těmi variacemi nějak nemohla přestat.

Na výstavách a krajkářských festivalech se stále přesvědčuji o tom, že paličkování je geniální technika, kterou lze zobrazit cokoli a stále překvapovat něčím novým.

Fotografie krajek (a nejen krajky) jsou k vidění v mém albu http://rodina.cz/evacko



Béžový vějíř

Brabouk - pohádková bytost ze Snu noci svatojánské



For English speaking guests: This is a portrait of Czech lacemaker Eva Vacková with demonstrations of her original lace. She had several periods of intensive lacemaking in her life, recently she's making lace by her own designs. To name her last pieces, she made several really beautiful pieces of lace for OIDFa 2008, very interesting fairy creatures and outstanding and fancy fans.

NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama